Den devátý | Rozjímání o obecném soudu.
V soudný den budu muset předstoupit před Bohem. Ó, jaké to zjevení! Byl mým otcem a já jsem ho nemiloval, byl ženichem mé duše, a já jsem ho opustil; byl mým Bohem, a já jsem jím pohrdl. Jediným pohledem mi ukáže všechnu mou nevděčnost, mou nevěru, mou opovážlivost. Obrátím se snad k Panně Marii? Ale kterak si budu troufat pohlédnout na ni, když jsem svými hříchy křižoval jejího Syna? Poručím se snad do ochrany svému andělu strážci? Ale s jakou myslí, když jsem často býval neposlušný jeho napomínání? Jak často byl mým pánem ďábel, a právě ten bude v dem soudný mým žalobcem.
V soudný den budou veřejně čteny mé hříchy; ó, jaké to zahanbení! Před mými přáteli, kteří mne pokládali za anděla, před mými rodiči, kteří mne pokládali za nevinného, před mým zpovědníkem, jemuž jsem nějaké hříchy zatajoval! Budou zjeveny všechny mé hříchy bez výjimky, i mé nejtajnější myšlenky, mé žádosti neuvedené ve skutek, vnitřní zalíbení ve špatných věcech, ten a onen hřích, jehož jsem se dopustil o samotě. Ó běda, jaké to bude nevýslovné zahanbení!
Na tomto soudu uslyším svůj rozsudek: uslyším, že buď jsem na věky požehnaný nebo na věky zlořečený. A kdo mne nazve požehnaným nebo zlořečeným? Ježíš Kristus. Buď budu požehnán s vyvolenými, nebo zlořečen se zavrženými. A potom? Potom budu buď s Ježíšem Kristem v nebi nebo s ďábly v pekle. Ale bude se snad moci ten rozsudek odložit? Nikoliv - ani na okamžik. Snad jej bude možné změnit? Nikoliv, po celu věčnost ne. Ó, jaká to rozkoš slyšet z úst Spasitelových ona slova: „Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa.“ (Mt 25,34) - Ó, jaká to hrůza, slyšet z jeho úst jiná slova, strašná a ohromující: „Pryč ode mne, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly.“ (Mt 25,41) Ó můj Bože, jaký bude můj rozsudek? Zatím na to myslím tak málo!
Příklad: Nechceme-li po smrti slyšet z úst svého Božského soudce rozsudek věčného zavržení, utíkejme se, dokud jsme živi, vroucně a vytrvale k Matce Boží o její ochranu. V jedné obci francouzského venkova žila mlada venkovská dívka, zdánlivě zbožná. Když se jednou těžce roznemohla, byla dopravena do nemocnice v městě Saint Chamond. Když ji tam upozornili, že je ve velikém nebezpečí života a že se sluší, aby se vyzpovídala, rozzuřila se a rozhodně odmítla všelikou náboženskou útěchu.
Když k ní přece přišel zpovědník, odehnala jej od sebe. Má zlatá, řekla jí sestra Dolorosa, která ji ošetřovala, snad se už brzy octnete před věčným Soudcem, připravte se na to svatou zpovědí, aby vás snad nemusil odsoudit. Ale nemocná setrvávala ve své zatvrzelosti. „Tedy aspoň toto mi udělejte k vůli,“ řekla jí dobrá řeholnice: „Dejte si na krk tuto medailku Neposkvrněného početí a modlete se se mou k Matce Boží.“ - Minulo několik chvil, ve kterých se nemocná spolu se sestrou modlila.
Tu se jí objevilo v obličeji pohnutí a z očí jí počaly téct slzy. Ach, má dobrá sestřičko, zvolala s pláčem, Panna Maria mi vymohla u Boha milost. Chci se vyzpovídat. Tajila jsem dosud ve všech zpovědích jeden hřích, ale nyní se chci opravdu dobře vyzpovídat. Prosím vás nechte mi tuto drahou medailku. Vyzpovídala se a s upřímnou zkroušeností přijala Tělo Páně a svaté pomazání. Strávila potom ještě několik dní v dokonalém a jasném pokoji. Ve chvíli smrti ještě naposledy políbila svou medailku a odešla odtud, jsouc plna vděčnosti své nebeské Matce.
Kytička: Pro lásku Panny Marie se chraň o někom mluvit zle a pamatuj, že Bůh učiní tobě tak, jak ty, jsi činil za svého života svým bližním.
Služba: Až budeš večer uléhat na lože, představ si, že jsi na Božím soudu, a slyš, co ti praví tvé svědomí.